Na závěrečné jarní soustředění se 
po loňské show na Jabkenicích mnoho lidí těšilo, podobné množství naopak bálo. Po dvou letech jsme opět vyrazili do Krkonoš, tentokráte na Martinovu boudu. Sraz byl ve Špindlu ve 14:00 v restauraci Diana, kde započalo občerstvení, díky kterému nám ujela poslední lanovka na Medvědín. Nakonec se podařilo stihnou po chvilce zelený autobus na Špindlerovku, kde nás to opět vcuclo do restauračního zařízení. Zde jsme museli odolávat tlakům náhodně se z výřivky rojících krásek velmi spoře oděných, až z toho Thomas viděl dva měsíce. Nakonec jsme za tmy přeci jen vyrazili a v husté mlze a vánici děkovali všem, co vytvořili tyčové značení. Kousek za Petrovkou se nám vyronila Káťa, teda spíše její kotník a dojela na chatu jen díky včas a dobře podané dávce anestezik. Na Martitovce jsme se sešli s Markétkou, která dovezla na skůtru všechny věci, hodili se do retro hadrů, počkali na Bombise a večírek mohl začít. Nechyběly veselé historky, soutěže v exování piva, tanečky, bodyshoty a hlavně salvy smíchu, to vše na počest malé Brunice Esterky, která tímto může v životě chytit tak maximálně malej kašlíček.
Sobotní snídaně byla zajímavá a 
spestřila ji opětovná soutěž v pití piva na ex. Venku bylo azuro a tak jsme se hodili do zelena a vyrazili na celodení výlet na lyžích. Venku to bylo opravdu jako v pohádce. Nejprve jsme dorazili na Labskou, následně na Vrbatku, kde proběhlo první doplnění tekutin. Cestou nebyla nouze o veselé momenty při pádech do hlubočáku či neuhnutí některé z tyčí, sloužících jako značení trasy. Největšími přeborníky v tomto směru se stali Bombis a taky se všude po zemi furt válela samá Cihla. Po sjezdu z Kotle jsme zdárně dorazili na Voseckou, kde proběhl obídek a lehčí spánek v teamových hadrech přímo na stole, neboť jsme neměli mandát, si objednat HB cukr. Následovala mrazivá hřebenovka až na Sněžné jámy a pak extra parádovej sjezdík hlubočákem na Labskou, kde proběhla prezentace na historický nedělní závod. Zdravotní prohlídkou jsem pro otylost prošel jen tak tak. Zvesela jsme se pak vrátili zpátky na naši základnu na Martinku, kde už na nás čekali nově příchozí. Ty měli zapříčinu, že veselá nálada stále pokračovala a spustil se další velké věci. Například z Jedly se stal prvotřídní vypraveč, nebo z Bombise zase nepřekonatelný náčelník Hula Hula. Každopádně nás ráno bolely bříšní svaly jak Rusáky zjištění, že nejsou na světě jen oni.
Neděle patřila celá vzpomínce na 
100 let staré tragické události v Krkonoších, kdy při závodu na 50 km na hřebenech Krkonoš v okolí Labské boudy zahynul na vyčerpání ve vánici Bohumil Hanč a jeho kamarád, který se mu snažil pomoci Václav Vrbata. Za náš team byli nasazeni k uctění památky tři závodníci (já, Šaruš a Vítek), kteří se v kategori rychlostní a turistické společně statečně vypořádali na dobových ski (děkuji Matějovi za jejich zapůjčení a všem ostatním za půjčení řemínků) a v historickém oblečení s 15 km tratí z Labské na Martinovku, přes Vysoké Kolo, Sněžné Jámy, Voseckou, Harrachovy kameny k Mohyle Hanče a Vrbaty, kde jsme symbolicky položili 
smrkovou větvičku a zpět na Labskou boudu. Tenkrát se jeli 3 tyto okruhy. Závod byl nazván stylově: Historický závod o čestnou cenu Bohumila Hanče ma distanční jízdu patnáctikilometrovou. Všichni ostatní nám také v dobovém fandili jako o život a kolikrát museli podat ještě lepší výkony než my, aby nám stihli řádně zafanditi. Nakonec z toho bylo pro team důstojné páté místo, krásný zážitek a hlavně poklona těm pánům, kteří tenkrát s lyžováním začali a my je teď můžeme následovat. Po vyhlášení výsledků jsme dojeli zpět na Martinku, nabali věci a sfrčeli to dolů do Špindlu tobogánem, čímž jsme celou akci zdárně ukončili. Díky všem, co přijeli a díky nimž jsem strávil chvíle, na které nejde zapomenout. Skol a ať to frčí, Mára
Více fotek najdete ve fotogalerii teamu, kam budou postupně přidávány i další fotky z jinýc akcí: FOTOGALERIE