La Diagonela, aneb kde máte sníh

18.01.2015 18:33

V loňském roce se dostal v podstatě náhodou tento úplně nově založený závod do seriálu Swix Ski Classics a tak jsme ho museli taky ozkoušet. Těšili jsme se na malebné Švýcarsko plné sněhu v údolí Engadinu. Realita byla trochu jiná. Nadmořská výška 1.800 m n.m. a výška sněhu 1-2 cm, na uměle navezené trati zhruba 5 cm a na místo krásného výletu po okolí přes St. Moritz pod Berninu přes Potressinu, nás čekalo kolečko na louce o délce 15 km plné malých hupíků. Zkusili jsme si to projet soupaž a s vypětím všech sil to nějak šlo. Laila Kveli, se kterou jsem si dal trénink, mi na to, že bych to jel soupaž, řekla: "Marek, you are crazzy!" Na hotelu jsme se všichni shodli, že bude lepší si namazat. Co jsme ale ocenili, byl nově udělaný cíl uprostřed města, který měl krásnou atmosféru. V pátek začalo sněžit a tak jsme mohli testovat lyže až do aleluja. Nakonec nám to i s mazáním trvalo do dvou do rána. Mezitím se ještě podařil jeden majstštik. Celý team byl zařazen do elitní startovní vlny i se všemi privilegii, jako je košilkové startovní číslo nebo rezervovaná pozice lyží ve startovní stopě. No, krom Standy a Šárky to bylo pro všechny poprvé a bohužel musím přiznat, že asi i naposled :-)

Celou noc sypalo jak z roztžené peřiny, takže nad ránem už museli na kopcích kolem nás odstřelovat laviny a dokonce nám i na jednom místě zkrátili kvůli riziku lavin trať. Pochvalu měl místní rolbař, který jezdil trať do zbláznění pořád dokola, takže i když napadlo za poslední den a noc přes 60 cm sněhu, tak byla trať tvrdá a nebořila se. My jeli vytestovat mázu a lyže, co jsme Standovi připravili. Byl to trochu stres, protože v té vánici něco testovat, to byla radost. Nakonec jsme vybrali lyže udělané takto: SkiGo LF Green + Swix HF Marathon White + M+Briko HP3 Yellow 1 + M+Briko Hot S, Standa jel na holých, zbytek na jemném mikru, neboť hrubší už namrzalo. Bláznivé počasí pokračovalo. Deset minut před startem jsme přivezli už lehce nervózní Šárce hotové lyže, klukům dodělával Junior lyže na místě a já se rozhodl na poslední chvíli ještě zajet na hotel Standovi lyže poupravit zázračnou vodičkou Swix HVC Hot. Když jsem to měl hotové a vyběhl ven a skočil do auta, tak už jsem ho nenastartoval. Startér se rozhodl odejít do věčných lovišť. Tak jsem běhal splašeně po ulici a hledal někoho, kdo mě tam odveze. připomínám, že bylo zhruba 10 min do startu a já byl 2 km daleko. Naštěstí se mi podailo stopnout jednoho hodného staříka a ukecat ho, že mě tam musí hodit, jinak že to bude Romeo a Julie v přímém přenosu. Standa dostal lyže 2 minuty před startem a tentokráte se nám máza povedla na jedničku. Snad to jednou vyjde ještě i na tu hvězdičku. Pak už jsme se vrhli na občerstvování a snažili se naše závodnice a závodníky povzbudit a popohnat směrem k cílové bráně. Holky se hned potrhaly a Kačka bojovala ve předu až do konce o bednu, Šárka ji krásně kryla záda na bodovaných pozicích. V chlapech se jely kule zase už od samého začátku a Standa se bil jako lev. Několikrát mu v nejprudších pasážích odjeli a několikrát se dokázal vrátit zpět. Podal zase famózní výkon. Ostatní také dřeli, podmínky jsem horší asi ještě nezažil, místo trati oraniště plné ledu, takže ani mikro už pak nefungovalo, padali přes sebe všichni jako švestky a o některé jsem měl starost, že to asi nepřežijou. Do toho furt střídavě sněžilo a nesněžilo a aby toho nebylo málo, tak na francesca spadl Enervit baner a museli ho vyprošťovat jak z ponorky. No když to skončilo, tak jsem byl rád, že vidím všechny živé a smekám, že to dali. Mě čekalo zabalení lyžárny a zajištění opravy auta. Půlka týmu se vracela domů, druhou půlku jsem odelslal na záveřečnou přípravu před Marčou do Obertilliachu, já zůstal a doufám, že to do pondělí stihnou a budu se moc k zbytku týmu zase připojit.