La Sgambeda, aneb ze života servismana

16.12.2014 23:04

Tak jsme se konečn dočkali začátku sezony a po tréninku na kolečkových lyžích vyrazili plni očekávání do Livigna. S radostí dítěte nad novou hračkou jsme poskakovali venku před hotelem kolem kupičky sněhu a hned po příjezdu trhali vak s lyžema, už už ať jsme konečně na lyžích. Poezie, orgasmus, blaho. Tak bych vyhodnotil to, že jsme se ocitli opět na sněhu, navíc v krásné tvrdé stopě, to vše umocněné tím, že lyže si nasadíte zhruba šest metrů od hotelu na hlvaní třídě a všude kolem koukáte na tři tisíce vysoké zasněžené kopce. Bohužel na lyžování nebyl moc čas, spíše se pořád dokola testovalo a to jak lyže, tak vosky a struktury. Během toho si Plizi v pátek střihnul jen tak 42 km bruslením na rozjetí a bylo z toho dle jeho slov hezké prodýchnutí :-) V sobotu nás pak čekala světová premiéra nazvaná Pro team tempo - neboli prolog - úvodní závod seriálu Swix Ski Classics. Holky šly na řady jako první a jeli 15 km hromadně. Suvéreně vyhrála Káťa, což bylo naše první vítězství v nejsledovanější lyžařské sérii součastnosti a musím přiznat, že jsem měl radostí slzy na krajíčku. Navíc kousek za Kačkou dojela i Šaruš. No a pak jsme šli na řady my chlapáci. Veškeré domluvy vzaly za své už kousek po startu a tak jsme improvizovali dle dané situace. Prostě místo šesti jsme jeli po chvilce už jen čtyři a do druhého kola zůstali kluci už jen dva, ale dobojovali to náramně a hodilo nám to celkově neuvěřitelné sedmé místo z 27 týmů. Začátek jako ze sna. Takže rychle na oběd a zpátky do servisu. Byl jsem marod a tak jsem hned věděl, že další závod nepřežiju a můžu se tak věnovat naplno servisu. Připravili jsme nakonec 22 párů lyží na skluz i stoupání, do toho tiskovka, večeře, capitan meeting, oslava vítězství Kačky, týmová porada na ráno a o půlnoci jsem byl v posteli úplně čerstvej. Ráno v šest mě vytáhl budík, skočil jsem do kalhot jak Jája a Pája a už jsme mazali stoupáky a šli to s Radimem testovat. Cestou zpět jsem jen přesedl z auta do auta, domluvil se s Juniorem na domazávání a jel testovat lyže Standovi, které že si má nakonec vybrat. Dotestováno akorát a už startují holky, takže nabírám všechny občerstvovače a stíhám konečně i 2 min na záchod. Po rozvezení občerstvovačů už vysílačkama ladíme, kde že jsou holky. Vrtulník nazančuje, že je ještě 5 min času a tak mi Monča dává snídani. Hurá. Rychlé podání pití Káťě a Šárce, rozhovor pro Českou televizi, dolét vodu a už jsou tady kluci. Všem dáváme napít v pohodě, skáčem do auta a přejíždíme na další bod trati. Stíháme zbytek týmu a s vypětím všech sil po sprintu přes louku naštěstí i Káťu. Kluci jsou tu opět v zápětí. Už nemůžu, Monča mě drží nad vodou, pojď, jdeme slavit, Kačka je druhá zní z vysílačky. Skáčeme do auta, nabíráme zbytek a mažeme na vyhlášení. Stíháme to o deset minut dřív, takže se na nás směje oběd. Následuje vyplňování formulářů pro prize money a už voláme hurá, hurá, Kačenka je druhá. Dotleskáno, takže honem na hotel, zabalit pokoj i celou lyžárnu, uklidit a valíme dom. Cestou přemýšlím, komu všemu musím ráno zavolat a co do příště ještě více vychytat. Telefon se plní gratulacemi ke krásnému začátku celého týmu. Takže když v jednu ráno dořídím domů, tak usínám sice mrtvej, ale šťastnej.