Letos poprvé jsme zavítali na daleký sever do oblasti, kde žijí jen trollové a stáda losů i sobů a rozhodně toho nelitujeme, neboť jsme prožili neuvěřitelných 11 dní plných lyžování, srandy a krásné severské přírody. Čekali nás tam totiž poslední dva závody letošní sezóny Visma Ski Classics. Nejprve jsme tedy přeletěli přes Oslo a následně nekonečné množství krásně zasněžených vrcholků do Tromso, kde jsme měli zarezervované velké auto a přejeli přes dva fjordy a dvě sedla do Bardufoss, kde jsme měli základnu a kde je zároveň cíl prvního závodu Reistadlopet na 50 km. V pátek jsme si jeli projet část trati a vytestovat lyže a vosky. Potěšila nás krása přírody a vyděsila strmost kopců. A pak jsme potkali Katku Smutnou a ta nás už vůbec nepotěšila: "Jo kluci, z týhle strany je to mírný, to z tý druhý, to je teprv zábava!". Večer jsme ještě mezi přípravou lyží zajeli do startovního města Satermoen, kde si Kája Grohová střihla sprint na 100 m spolu s norskou repre, jako podporu lyžování v Norsku v rámci dětských závodů, kde pak reprezentační hvězdy v cíli ochotně předávaly medaile a pózovaly pro fotky. Jaký to rozdíl pro ČR!
Samotný závod Reistadlopet je zážitek sám pro sebe. 
Rychlý start jak za mlada a prvních 6 km spolu s čelem závodu bylo příjemných, pak nastalo pochodové cvičení. Trať nás zavedla na úpatí kolmé stěny, za kterou by se nemusela stydět ani standartní červená sjezdovka v Alpách. Chvilku jsem šel stromeček rychlým krokem, ale čím dál více ve mě narůstala frustrace z té nekončící útrapy, až sem přešel do úplné chůze a rezignoval na jakýkoli výsledek. Časem mě předešel a následně i ušel Bombis a tak mi už zbyl jen pohled na krásné norské zadečky mladých závodnic, které měly do jedné průhlednou kombinézu a pod ní tanga nebo kraječky. Tento výhled mě dovedl až nahoru a pak jsem teprve oneměl. V takové krajině plné vysokých kopců jsem ještě nejel. A také sjezdů. Hned ten první byl nekonečně dlouhý 8 km a plný rychlosti mezi 70-80 km/hod, ale bezpečný, bez prudých zatáček. A pak znovu nahoru a dolů a nahoru a dolů . . . Postupně se nálada i chuť závodit vrátila a celkem slušně jsem se projel a zabojoval o důstojný dojezd. No prostě zážitek na celý život. Týmové výsledky byly také docela rozpačité, ač jsme měli super rychlé lyže, tak do kopců nám to zase tak přesvědčivě nedrželo (na Jizerce by to byla totálně nejlepší máza, ale tady to chtělo holt větší hřebiky). Takže Plizi dojel hodně zklamaný na 51. místě, Michal Sedláček 92., Honza Tryzna 144., Mára 164., Valy 182., takže naši vlajky vztyčenou k nebesům držela na 17. místě Kája Grohová.
Zbytek pobytu v Norsku jsme věnovali k výletům na lyžích a tréninku na další závod, pravda je, že toho mimo závodní trať upraveno nebylo a tak jsme si ji vyzkoušeli i z protisměru apod. Každopádně každý den na prašanu v opuštěných horách stál za to. A jako bonus jsme vychytali jeden večer výjezd na kopec, kde jsme pak celí oněmnělí pozorovali skoro hodinu polární záři. Do Finska jsme přejížděli v úterý a cestou jsme se zastavili na hranicích v lyžařské středisku Kilpisjärvi, kde jsme si udělali super lyžařský výlet kolem jedné vysoké hory a zamrzlé jezero. Upravují zde pouze skůtrem na klasiku, ale o to větší je to zábava, neboť trať se propléta skrze malé zakrslé stromky a rozhodně nedovolí člověku usnout. Kolem stád sobů jsme navečer dorazili do Levi a začali se těšit na místní lyžování. To také stojí za to. Světlo od nevidím do nevidím, mraky možností kam jet, lehké i těžké profily, spousta občerstvení a tak jsme si kvůli servisu projeli dopředu i celou trať, která rozhodně je tou nejhezčí, nejkomplexnější a nejlyžařštější tratí, co seriál nabízí. Zbytek dnů už jsme spíše ladili formu a testovali lyže a mázu.
Yllas - Levi byl náš poslední závod sezony na 70 km a 
všichni jsme se moc těšili. Trochu si s námi zahrála předpověď počasí, která zcela nevyšla, ale máza se nám i tak naštěstí povedla. Stoupáky jsme teda ráno ještě trochu doladili, ale jinak paráda i na to, že na startu nás čekal led, během závodu na vrcholcích prašan, umydlená stopa a v závěru už i trocha vody. Každopádně v cíli jsme se mohli právem radovat, neboť nás všechny k úklonu až na zem donutil svým 20. místem jako těsně druhý Čech Plizi, jenž za sebou nechal několik vítězů Vasáku nebo mistra světa z MS v Lahti či olympijského vítěze. Na 68. místě pak dojel Michal Sedláček, 132. Jan Tryzna a 163. Tomáš Valoušek. V ženách potvrdila svoji výbrornou formu Kája Grohová, která byla jako obvykle druhá Češka na 15. místě, jejíž výkon ještě podpořila mladičká Tereza Tužilová na 42. místě. Takže jsme si mohli v cíli dopřát nejedno pivo přímo z rukou ředitele Visma Ski Cassics.
V celkové soutěži máme druhého nejlepšího Čecha - 36. Jiří Pliska (28. ve sprintech), 64. Vašek Sedláček, 93. Jan Čech (29. v juniorech), 109. Matyáš Albrecht (35. v juniorech), 125. Michal Sedláček, 140. Pavel Janeček. V ženách máme také druhou Češku celkového pořadí - 16. Karolína Grohová, 40. Šárka Vyštejnová Zelenková, 49. Lenka Blažková, 52. Tereza Tužilová (20. v juniorkách). V týmech jsme pak z 32 týmů obsadili 17. místo. Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré a tak jsme mohli vyrazit na závěrečný večírek se vztyčenou hlavou a v dobovém oblečení starých lyžníků, které na nás všichni svorně obdivovali a mohli jsme tak vše u skleničky vína rozebrat s kamarády z ED System Bauer týmu a Vtava Found týmu, kterým tímto gratulujeme ke krásných výsledkům během celého roku.
Servis lyží během závodů: Reistadlopet a Yllas-Levi