Soustředění SSTT v Provance, aneb jak jsme načli sezonu

Prchlavé počasí v našich krajích nás vyhnalo do teplíčka k moři do Franci do oblasti Provance, konkrétně do Palavas pod Montpilier. Cesta byla docela dlouhá, ale ráno v 9 na snídani jsme byli na místě a hned vyrazili provětrat kolečka. Vedro jak v peci za lokomotivou nás přimělo namazat se dokonce i krémem pro černošině a hurá na pláž. Podél pláže s výhledem na celou řadu zdvojených kopečků různých velikostí a různého stáří jsme následně prokličkovali po stezkách i silnících až do krásného přístavního městečka Sete, nad kterým se ční 192m vysoký kopec, který nám samozřejmě nemohl uniknout. Dlouhý pravda nebyl, ale 23% stačilo i na takto krátkém 3 kilometrovém úseku. Odměnou nám byl krásný výhled na moře i přístav a pak už hurá dolů na kávičku a palačinku k tomu. Cestou domů jsem pak přišel o kliku, ale naštěstí se nám ji podařilo znovu přidělat a tak jsme v klidu dojeli první etápku o 95 km. Večer jsme pak věnovali hře peting, pardon, petang samozřejmě a nechybělo ani vínečko :-)

Druhý den nás opět probudilo sluníčko a tak den započal raním proběhnutím se po písčité pláži a následným přejezdem autem na start etapy nazvané Les Koules. Dostali jsme se asi 50 km do vnitrozemí do krásných kopečků kolem obrovské přehrady. Zde jsme udělali takové smysluplné kolečko s jedním dlouhatánským stoupáním k vodojemu zvanému koules. Dolů jsme pak klesali hlubokým kaňonem a cestu nám přehradil mega sesuv skal a půdy, takže jsme si i zahráli na cyklokros. Pak už to byla pohoda kolem přehradního jezera a pohodvý výjezd zpět k autu kolem vápencových věží, takže z toho byla letošní první stovečka s 1.500 nastoupanými metry. Cestou domů jsme pak vzali útokem místní supermarket :-)

Středa, volna je třeba a protože byl silný vítr a celý den pršelo, tak jsme šli jen na hodinu a půl běhat po pláži a pak hráli volejbal, fotbal a tenis. Zkrátka soustředění jak má být, se vším všudy.

Čtvrtý den začal opět proběhnutím po pláži a následným přesunem opět do vnitrozemí do vápencových kaňonů. Začátek i konec byl u Ďáblova mostu (nevíme, kterej to byl, ale byly celkem 3 hned vedle sebe) a pak jsme frčeli rovnou nahoru na 20 km dlouhý kopec, jehož poslední pasáž měla i 13% sklon. Nahoře nebyla tentokrát žádná koule, ale jen Les Vysílačes a překrásné výhledy na krasovou krajinu a kaňony v ní. Pak jsme přejeli přes další sedlo o 5 km a následoval hustý sjezd na dno právě jedno ze zmiňovaných kaňonů, no to byla poezie. Cestou domů ještě byly další kopečky a taky krásná historická vesnička s prastarým a obrovským platanem, pod nímž jsme si dopřáli večeři a pívečko. Následoval už jen sjezd k mostu, aby to bylo 105 km s 1.500 m nastoupanými a návrat domů, abychom mohli hrát společenské hry.

Pátek nás počasí opět pěkně vypeklo a tak jsme šli na kolo až odpoledne a to rovnou z kempu, kdy jsme po cyklostezkách opustili město a pak kolem Les Kurves (byly tři a ta macatá černoška mě fakt vzala u srdce) vyrazili po krásných malých silničkách na sedlo nad mořem a následně přes kvetoucí louky zase zpátky. Tak dlouho jsme se pak motali přes okolní vesničky, až jsme zase vyjeli u Les Kurves a tentokráte nás jedna zaujala tak, že jsme u ní zastavili, abychom se pokochali a notně nás překvapilo, že na nás mluvila Slovensky :-) ale auto měla s Italskou poznávačkou, zkrátka holka do světa. Nakonec to bylo 95 km s 850 nastoupanými metry v docela slušném tempu.

V sobotu jsem vyšel ven, že půjdu běhat a když jsem potkal u schůdků z bungalovu moře a pak kolem mě proletěly dvě židle, tak jsem pochopil, že dnes ze sportu nic nebude a šel balit. Přejeli jsme tedy domů do Čech, kde bylo na neděli hlášeno krásné počasí. Poslední etapu tedy každý už jel sám doma. Já si zvolil horské kolo a výjezd za lezením na Sušky. To, že mě domů nakonec poveze auto s berličkami jsem ještě netušil, ale to už je úplně jiný příběh . . . Více fotek najdete zde: Provance