Loni jsme to vyzkoušeli poprvé a od té doby nechceme nikam jinam. Ano, řeč je o Mallorce. Sice touto dobou většina lidí krouží na šedivém a předraženém Dachsteinu, kde se naivně snaží něco nalyžovat, i když pak budou další dva měsíce čekat na sníh, ale mi už dávno víme, že v tomto období je potřeba zejména kvalitně potrénovat. A kde jinde, než na Mallorce, ostrovu plném barev, sluníčka, tepla, krásných dlouhých kopců a teploučkého moře. Společně s Rakouskou částí naší výpravy jsme se potkali v Mnichově na letišti, odbavili lyže a hole a hurá k moři. Při letu to s námi házelo jako s míčky při losování Matesa, ale to byla naštěstí poslední komplikace, co nás čekala. Po krátkém převozu na hotel jsme hned vyrazili na první projížďku do Luckmajoru a zpátky, abychom prověřili, že se tu za ten rok nic nezměnilo.
Další den nás čekala už tří hodinová soupaž plná ostrých sprinterských úseků 
kolem kláštera a navečer běh po pláži s turnajem ve stolním tenise, který měl nečekaného výherce. Michal nás sesekal jak malý kluky. Ve středu jsme pak zamířili poprvé do hor, kde nás Radim zásoboval vodou každé dva kilometry, až jsme si připadali jak na baru. Čekal nás 33 km dlouhý výjezd přes Luc kolem jezer až k tunelu, kde byl nakonec ze všech nejrychleji Volšák! Velká paráda, odpoledne jsme se už všichni těšili k moři na pořádnou cachtandu. Další den pak přišel dlouhý trénink soupaží přes zahrádky kolem hospody až k útesům na jižním pobřeží, z kterého bylo krásných 70 km. Jenda jel tak rychle, že mu uletěli hned tři blatníčky a dokonce se jednu chvíli rozhodl závodit s auty na dálnici, což se objevilo následující den i v místních novinách. Odpoledne na pláži proběhla za přítomnosti zhruba 500 neplatících diváků neuvěřitelná bitva v plážovém fotbalu, kde zástupci Slovanu jednoznačně porazili zástupce Plzně 5:4 a to zejména díky výkonu zahraniční posily Káti Smutné z Rakouska. Pátek jsme opět vyrazili do hor na ANPéčka ze Soleru nahoru na Pig Major, což je 16 km dlouhý kopec, který jsme jeli skoro dvakrát. Báťa se nám konečně rozjel jak mašina a nahoře jsme ho museli brzdit. 
Odpoledne jsme věnovali výběhu v okolí krásných smaragdových jezer, kde byla viděna příšera s uherákem až ke kolenům. No a za odměnu následovala kávička v Soleru a večer pak návštěva místního ranče s grilováním steaků a ochutnávkou místního vína. A jéjeje, to zase byla show Na ranní trénink následujícího dne dorazila půlka skupiny se zpožděním, ale se ctí. Šárka nám rozjížděla tempo a já s Káťou do toho řezal jako za mlada, až jsme ujeli i Radimovi, který nám měl hlásit nástupy. Ještě že tam byla zeď, jinak bychom za to brali ještě teď. No a odpoledne zase krásná koupel a regenerace na pláži. Poslední den pak byl vyvrcholením celého soustředění. Nejdříve výjezd přes Luc z Inky, který je plný krásných serpentin a kde jsme přišly skoro o všechny hole a pak následovala slavná Sacalobra. Výjezd od moře nahoru do 700 metrů o délce 10 km. Peklo pekel, celé na sluníčku a ještě člověk musí závodit s cyklisty. No taky že dostali nařezáno. Ten poslední to kolo chudák rovnou prodal a odjel domů autem. My zase sjeli dolů k moři na závěrečnou koupel se sangrií a pak už následoval návrat domů do zimy a do deště. Takže ať žije Mallorca, za rok zase přijedeme!!!
Více fotek a videí zde: foto + video Mallorca