Podzimní soustředění v Norsku

Podzim se nachýlil ke svému konci a kouzelná prkénka zvaná ski se začala ve sklepě hlásit ke slovu. Ano, ano, na řadě bylo soustředění Ski Trab Mára teamu v Norsku, konkrétně pak v Sjusjoenu, který tak krásně proslavil při rozhovorech po Birkenbeineru Standa Řezáč. Odjed nás zastihl jako vždy nepřipravené a i malinko unavené a tak jsme vyrazili s malám zpožděním oproti původnímu plánu, pak byla objížďka, jedná přejetá odbočka, bratr si dával kafe a bylo z toho trochu drama na trajektu. No co, píšou tam sice, že tam má bejt člověk 30 min před odplutim, ale jak jsme zjistili, i 3 minuty stačí :-) Pravda, bylo to velké přemlouvání, hroní vrata lodi byla už zavřená, ale ta spodní, kde parkuje vlak ještě nebyla úplně dovřená, tak jsme tam po kolejích proklouzli a jelo se do Švédska. Uznávám, že tentokráte to fakt byla klika. Švédskem jsme projeli rychle, podobně jako Norskem a za chvilku už jsme byli ve známém lyžařském středisku, kde normálně touto dobou bývá již přes měsíc sníh. Ač jsme se snažili, tak nám nějak nešel najít . . . Večer jsme se šli proběhnout a přeci jen jsme nějaký našli, ale udělala se tma a mlha a my pak zase nenašli ubytko, takže nám z 20 min běhu vylezlo krásných 1:30 :-) Zbytek týmu také doletěl nebo dojel v pořádku.

První den začal rozcvičkou a pak se šlo na lyže. Podmínky zajímavé, mazal se klistr, ale šlo jezdit zhruba na kilometrovém kole, takže jsme se rozjezdili a pilovali techniku. Jedna půlka klasiku, ta druhá s Tomasem soupaže a soupaže s nohou. Po hodině a půl prvního ježdění už bylo vymalováno a jelo se na oběd. Po odpoledním spánku nás čekal běh s holemi, skákání imitací a kruhové posilovaní. Některým pomalu začalo docházet, že to opravdu nebude sranda, ale pravé soustředění se vším všudy. Ještě že jsme měli na srubech tu saunu, aby se dalo regenerovat. Večer jsme dělali rozbor techniky u videa a moc chvály tam zatím neznělo.

Druhý den začla opět rozcvička, následovalo znovu lyžování, ale protože to přes noc všechno zmrzlo na kost a večer před tím půlka uplavala, tak přišli na řadu lopaty. Takže jsme s Danem od půl osmé ráno do půl dvanácté v kuse nahazovali, což se vyplatilo a všichni mohli krásně potrénovat a pojezdit opět techniku a procvičit rovnováhu na namrzlých tratích. Natáčení na kameru nemohlo chybět, stejně tak odpolední spánek. Po něm jsme vyrazili s holemi lyžařskou chůzí potrápit místní červenou sjezdovku, jejíž jedna pasáž připomínala spíše buben od mamutího skokanského můstku a někteří zbaběle volali po zafixování svahu. No a protože se nám to líbilo, tak jsme to šli dvakrát :-) Ta odměna nahoře s výhledem na inverzní oblačnost pod námi a západ slunce stála za to. Večer jsme opět udělali videorozbor a členévé tréninikové skupiny měli přísné osobní pohovory s trenérem. Ten jetěžší měla Kačka :-)

Tradiční rozvička a pak bohužel místo lyží poprvé na kolce, pač se z toho zbytku stal už fakt čistej beton a na tom ta technika neměla úplně cenu, takže jsme všechny odvezli pěkně dolů pod kopec a dali si takový malý výjezd o délce trvání 45-60 minut. Nahoře byli všichni nadšení, teda jen do té doby, než se dozvěděli, že to jedou ještě jednou :-) Dan je odvezl a za chvíli přijel s Romikem, že se mu prej rozbila kolce. Chacha, měli jsme náhradní, tak musel znovu dolů. To ještě chudák netušil, že se lekne svého stínu a dokáže při tragikomickém pádu zlámat nejen obě hole, ale i si roztrhat zánovní nuchutně drahé oblečení od Salomonu :-) Odpoledne přišlo zasloužené volno a tak se jelo do Lillehammeru na výlet na olympijské tratě a do města za kulturou. Večer jsme pak měli věnovaný přípravě lyží skluzovými vosky.

Jak jinak, než ve středu ráno poctivá rozcvička a po ní následoval nádherný a dlouhý trénink, kdy jsme šli v závodním tempu lyžařskou chůzí na výlet po zdejších zamrzlých rašeliništích, kopcích a pláních, navíc za svitu polárního sluníčka. O tempo jsme se poctivě střídali každých 10 minut jen s malými pauzami na napití. Pravda, že holky to s malejma nožičkama neměli třeba za Báťou úplně jednoduché a když pak za to vzal v závěru Tomas, tak už se všichni těšili, až ho vystřídám. Pravda, že ty dva sprinty na krev na závěr jsem si mohl odpustit, ale přežili všichni. Světe div se, domů jsme přišli až za 4 hod a 20 min. Po obědě bylo slyšet pochrupování ze všech pokojů a po ostrém budíčku přišlo na řadu 40 minut ostrého posilování v kruhovém systému. Jako šéftrenéra mě potěšilo, že si všichni dobrovolně přidali.

Pátý den jsme po rozcvičce vyrazili na místní kolečkovou dráhu, která je svými sjezdy a výjezdy vyhlášená, zvláště pak, když občas ve sjezdu za zatáčkou číhá zbytek sněhového pole. Pojezdila se trochu technika a pak přišli na řadu hry na rozvoj obratnosti, dynamiky a síly, takže jsme jezdili různé štafetky apod. Zima byla, jen ta vlhkost byla abnormální, takže 15 sněžných děl připravených k okamžitému spuštění na nás smutně koukalo. Odpoledne bylo znovu volno a pak večer nemohl chybět taky jeden večírek. Bohužel musím konstatovat, že jsem u některých jedinců musel přehlížet porušování životosprávy :-) Nejvíce se asi bude vzpomínat na soutěž ve shybech, kdy nás Mára smázl jako malinu a Bóďa málem propadl krbem do druhého srubu. Zvláštní cenu pak má Bratr za pití řezaného piva mícháním dvou plechovek se světlým a tmavým pivem rovnou do chřtánu bez kapky nazmar a Kačka za odvahu, že se jí povedlo tu smečku rozjařených mladíků ve dvě ráno zpacifikovat.

No ráno byla poprvé účast na rozcvičce slabší :-) Pak následoval specielní trénink, kdy jsme dokola chodili taková nepříjemná kolečka, kdy se nejdříve skákaly imitace, ze kterých se přešlo do sprintu a následně do vyklusání zpět na start v daném časovém limitu. No řeknu vám, že ta sedmá runda už zahřála i mě :-) Odpoledne jsme pak přejeli opět do Lillehammeru na kolečkové lyže na olympijských tratích, kde tak zářil můj vzor Bjoern Daehlie. Rovnoměrné ježdění občas přerušil nácvik techniky a na závěr brutální soutěž v soupažích :-) Večer jsme se pak věnovali mazání stoupacích vosků.

Sobota byla naším posledním celým dnem a štěstí nám přálo, děla přes noc nastříkala dostatek sněhu pro lyžování. Takže jsme po rozcvičce opět zase vyrazili na stadion a jezdili jako o život, šťastni z té lyžovačky. Samozřejmě, že hlavní náplní tréninku byla technika s kamerovým záznamem a následným videorozborem. Odpoledne se nemohl dočkat hlavně notně nažhavený Vítek, neboť jsme jeli krátký kontrolní závod na 4 km. Myslím, že nakonec se s tratí poprali všichni se ctí, někdo lépe, někdo hůře, ale tak už to holt chodí. Ještě jsme polyžovali a pak večer nás krom videorozboru čekal závěrečný test o mazání, technice a historii lyžování, který se započítával do celkového hodnocení se závodem. Jestli si to dobře pamatuju, tak vyhrál Mára těsně před bratrem, neboť měl víc účastí na rozvičce :-)

Poslední den jsme už jen zabalili, uklidili a odjeli zpět domů. cestu nám spestřila zastávka v Oslu v kolébce závodů na slavném Holmenkollenu, kde jsme vykoupili místní obchod se suvenýry. Trajekt jsme tentokráte stihli v pohodě, nafta nám taky nedošla, takže jsme v pohodě dojeli domů a mohli si konečně odpočinout. Myslím, že na tu bídu se sněhem, se nakonec soustředění opravdu povedlo a mnozí na něj ještě dlouho nezapomenou. Další soustředění, tetokráte uzavřené pro tým, začíná v pátek. Skol Mára