Šumavák, aneb jak jsem získala pohár a fanklub

Šumavák patří k jednomu z mých nejoblíbenějších závodů a tak byl i letošní ročník plný očekávání. Jelikož moji dva dvorní trenéři a servismani byli toho času na Vasáku, pomohl mi ochotně s mazáním lyží Tomas Jakoubek. Počasí si s námi ale na nedělní klasiku pěkně zašpásovalo. Když půl hodiny před startem začal do ledovaté stopy padat nový sníh, měli jsme co dělat, abychom klistry alespoň trochu překryli tuháčem a s heslem „ nechceš-li bačkory, nesmíš vyjet ze stopy“ jsme se vydali na trať.

Sil jsem měla dost a ledy na skluznici byly také poměrně skluzné a tak jsem se za Horskou Kvildou zařadila do vláčku rychlých chlapů a snažila se je uviset. Pěkně jsme si jeli, až asi 2 km před cílem jsem se ohlédla a uviděla ženskou. Začala jsem křičet na chlapy přede mnou: „Dojíždí nás baba, musíme to utrhnout“. Pochopili vážnost situace, ukázali, že se mám chytit, nasadili obrovské tempo a dotáhli mě až do cíle na úžasném 2. místě. Byla jsem dojatá, předjela mě jen Zuzka Kocumová! O co větší to byl šok, když jsem zjistila, že nejsem na výsledkové listině. Nefungoval mi čip! Naštěstí mě ale dohledali v ručních výsledcích a tak mi to 2. místo (a 1. místo v kategorii) oficiálně uznali.

Dostala jsem pohár jako horu, přesně půl metru vysoký, se kterým jsem pak jela přes celou Prahu v MHD a získala solidní funclub :-) Nutno ale podotknout, že jádro mého funclubu tvoří chlápci z úschovny lyží a báglů závodů Stopa pro život – na začátku sezony jsem si před nimi v předzávodní horečce převlékla tričko a od té doby mi zapáleně fandí. Takže holky, takhle se to musí ;o)

Vaše Kačka

Díky Kačce za super reportáž a beru to jako motivaci pro ostatní, že budete taky psát, já už jsem vyhořelej :D A jinak já do toho funclubu patřím taky, pač jsem ji bez toho trička taky viděl (neříkat francescovi) :D